Galilei A Einstein

Pomocí jednoduchých fyzikálních jevů se analyzuje Einsteinova obecná teorie relativity, spolu s principem Galileiova volného pádu těles, který je jejím předpokladem. Dále se konstatuje rozpor Galileiova principu, protože nebyla odečtena hmotnost zkušebního tělesa od hmotnosti Země a zároveň proto, že nebyla zahrnuta vzájemná přitažlivá interakce těchto dvou těles. Dále se poznamenává, že volný pád nastává podle svislých radiálních přímek, které nejsou souběžné. Nakonec se konstatují důsledky tvarů tuhých těles jak z Galileiova principu, tak z Einsteinovy teorie a jak z Archimedeova principu, tak ze zjištění hmotnostní váhy těles.
Pomocí jednoduchých fyzikálních jevů se analyzuje Einsteinova obecná teorie relativity, spolu s principem Galileiova volného pádu těles, který je jejím předpokladem. Podle Galileiova principu se všechna tělesa, bez ohledu na jejich hmotnost, pohybují se stejným gravitačním zrychlením. Dále se konstatuje neplatnost Galileiova principu, protože nebyla odečtena zkušební hmotnost tělesa od hmotnosti Země (která se chybně považuje za neměnnou, konstantní) a dále proto, že se zanedbává vzájemné přitažlivosti (těchto) těles (superpozice účinků). Rovněž je třeba poznamenat, že volný pád nastává podle radiálních svislých čar, které nejsou souběžné. Analyzuje se tvar tuhých těles, u kterých se zjišťuje, že, ačkoliv mají stejnou hmotnost ale odlišný tvar (s výjimkou koule, rovnostranného válce a krychle), při změně polohy na referenční rovině jejich hmotnostní váha nabývá odlišné velikosti: jedno těleso s jednou hmotností, ale nekonečné hmotnostní váhy. Z toho plynou důsledky z tvarů tuhých těles podle Galileiova pevných (tedy jeho neplatnost) a důsledky pro vyvrácení jak Einsteinovy teorii, tak Archimedeova principu a při zjištění hmotnosti těles.
PUBLISHER: TEKTIME